|
|
Aromaterapie je síla s vůní přírody. Je disciplínou alternativní medicíny, která užívá rostlinné těkavé látky známé jako éterické oleje a další vonné složky za účelem změny mysli, nálady, procesu poznávání nebo zdraví. Aromaterapie doslova znamená „léčbu pomocí vůní“. Je složena ze dvou slov: „aroma“ – vůně a „terapie“ – léčba.
V aromaterapii se používají rostlinné oleje (slunečnicový, olivový, sezamový, mandlový aj.), do kterých se přidávají přírodní éterické oleje. Oleje se aplikují buďto pomocí masáže přímo na tělo, nebo metodou inhalace vdechováním (difuzéry, aroma lampy) míchají těsně před masáží, a to podle potřeby údajného účinku - buď stimulující, nebo uklidňující. Tato forma ošetřování se řadí pod alternativní medicínu. Mezi nejrozšířenější éterické oleje patří: citrusy (citron, pomeranč, mandarinka, bergamot), jehličnany (borovice, jedle, cypřiš) citronová tráva, levandule, cedrové dřevo, zázvor apod. Mezi drahé a vzácnější éterické oleje patří např. santalové dřevo, jasmín nebo růže.
Aplikaci éterických olejů můžeme provádět, skrze aromaterapeutické masáže, koupele či zábaly. Pro takové procedury se často využívají směsi olejů, nebo použití více olejů sice oddělně, ale současně. Vše záleží na typu použití, procedůře a receptu, který aromaterapuet zvolí.
Dějiny aromaterapie
Sahají tisíce let zpět, přičemž aromatické rostliny využívaly starověké civilizace jako Egypt, Řecko, Čína a Indie pro léčení a náboženské obřady. Moderní éra aromaterapie začala po objevu destilačních technik v Persii a publikaci prvních záznamů o destilaci v 16. století v Německu. Termín "aromaterapie" vytvořil francouzský chemik René-Maurice Gattefossé v roce 1937 po léčbě popálenin levandulovým olejem, čímž položil základ modernímu chápání léčivých účinků éterických olejů.
Řecký lékaři Hippokrates doporučoval vonné bylinky a využíval vonné lázně pro léčení, ochranu a posílení obranyschopnosti organismu. Trochu později středověku felaři a lékaři přicházejí na to, že Éterické oleje sloužily k čištění vzduchu a ochraně před infekcemi, zejména během morových epidemií. Arabský lékař Avicenna se věnoval pokusům o destilaci, což vedlo ke zrození růžového oleje. V Německu pocházejí první publikované záznamy o destilacích olejů z 16. století. Výše zmíněný chemik Gattefossé zároveň zavedl termín Aromaterapie, jak jej známe dnes. Výsledky jeho pokusů byl inspirován Gattefossův přítel a lékař Dr. Jean Valnet, který během druhé světové války používal éterické oleje k léčbě zraněných vojáků a dezinfekci nástrojů.
V druhé polovině 20. století řada autorů začala publikovat na toto téma a Aromaterapie dnes kombinuje staré poznatky převážně s Indočínské oblasti a Arabské literatury s moderní vědou a používá éterické oleje pro podporu psychické i fyzické pohody člověka. Ve 21. století je Aromaterapie zahrnuta do Holistické tedy celostní medicíny a přestože někteří kritici neustále napadají některé terapeuty jako šarlatány a aromatii jako vědeeckou pseudodisciplínu každý kdo podstoupil nějakou aromaterapeutickou péči přizná, že mu minimálně ulevila vnější problémy některých jeho neduhů a dovolila odpočinout jeho tělu.
Kdybychom zůstali jen u tohoto zjištění bylo by to chudé. Aromaterapie přestože má tisiciletou tradici zejména na východě a v Orientu je dnes hojně využívána především v Západním světě, kde se bere již vážně. U nás někteří lékaři jsou kritizování za to, že ustupují s běžné konvenční medicíny opřené o parmaceutický základ léčení, přičemž polovina dnešních léků není složena z ničeho jiného než s přírodních složek, které jsou chemickými procesy koncentrované aby měli vyšší efektivitu a rychlejší působnost. Vedlejšími dopady na naše organismy ovšem zůstává, že přemíra léčiv zatěžuje naše tělo opět přemírou chemie.
Užití aromaterapie v praxi
Jak jsme si řekli použití spočívá především v oblasti masáží (roztírání vmasírování), inhalací, zábalem a koupelí. Základem použití je aplikování oleje, který je poměrem nosného oleje a éterického oleje. V případě inhalace používáme aromalampu na zahřívání a odpařování olejů, nebo difuzér. Některé méně kvalitní oleje bez certifikované kvality, pokud se na lampě pálí až do poslední kapky mohou mít i karcinogenní účinky, proto vedle lamp používáme i aromadifuzéry, které odpařují oleje za pomoci ultrazvuku. Což je prakticky bezodpadová technologie, kde namísto nosného oleje stačí voda.
Kdysi lékaři vybráběli oleje sami. A tak lékař musel být tak trochu naturapatik, geolog, biolog a farmaceut zároveň. Dnes oleje výrábí a zpracovává spousta firem po celém světě. Základem je jejich dobré uskladnění a používání.
Aromaterapie je zvláště přínosná v oblasti potlačení těhotenských obtíží, při problémech s oslabenými vlasy. Posilováním imunity a léčením dýchacích cest nejen v počátečních fázích respiračních onemocnění. Při aplikování na kůži buďto prostým vtíráním, nebo v kombinaci s celkovou masáží působí i jako antistresová praktika, uvolňující tělo, pomáhá od únavové svalové bolesti a může dopomoci regulovat srdeční tep. Ideálním doplňkem je tedy celková nebo lokální relaxační masáž.
Závěrem
Holistická praxe tisíců lékařů po celém světě, kteří použili Aromaterapii alespoň jako podpůrný prostředek v ranných fázích různých diagnóz má miliony pozitivních recenzí z řad pacientů těchto praktiků. Závěrem můžeme říci, že dostupnosti literatury a éterických olejů, které dnes nakoupíme prakticky na každém rohu si aromaterapuetickou léčbu i prevenci můžeme zavést u sebe doma.
ČLÁNEK INSPIROVÁN KNIHOU:
Sdílej článek přátelům:
 -mjzz- : Aromaterapie × 4. srpna 2025 × pet.forem × photo: pixabay.org a AI Sora × 1. vydání × archív
...
|
|
|
|
|
|
|
|
